Poporodní dula Kristýna Hrdinová

O mně

Světlo světa jsem poprvé spatřila v orlickoústecké porodnici koncem roku 1987. Se svými rodiči jsem žila v nedalekém městě Letohradě, dokud mě i mého nejlepšího kamaráda, z něhož se stal těsně před maturitou i životní partner, nepřivedlo studium do Brna. Zde jsme si oba následně našli také práci a usadili se v nedaleké obci Zastávce. Za dva roky jsme zde už žili tři a za další dva roky už jsme byli čtyři.

Nyní si užívám s našimi dvěma syny rodičovskou dovolenou. Jak už to bývá, některé dny zvládám jen s vypětím všech sil a s nervy napnutými k prasknutí, unavená a naštvaná. Ti dva nezbedové však vnesli do mého života plno radosti, smíchu, blbinek a překvapivých nápadů. S kluky navštěvujeme blízkou lesní školku. Zde se cítíme také jako doma, potkáváme tu totiž mnoho milých lidí, ať již ty v předškolním věku, tak i dospělé průvodce, k nimž od května 2020 také patřím.

Pro Vás mohu být ale především poporodní dulou. Jsem zde, abych pomáhala ženám v šestinedělí dostat se do pohody a také si ji udržet, spoluvytvářet příjemné prostředí a atmosféru v rodině. Celkově být šestinedělce pravou rukou tak, aby se plně mohla věnovat svému úkolu, v němž je nenahraditelná, a to péči o miminko. Poporodní dula je tedy osoba, která se zaměřuje na podporu a pomoc ženám a jejich rodinám po porodu, především v období šestinedělí, ale i později po narození miminka. V současné době procházím kurzem pro poporodní duly organizovaným Českou asociací dul (ČAD) (Česká asociace dul).

Svá vlastní šestinedělí jsem prožívala daleko od širší rodiny, která by o mě mohla pečovat. Můj muž zajišťoval jídlo a postaral se v základu i o domácnost, většinu dne byl ale v práci. U prvního syna jsem ještě neznala nikoho v okolí a cítila jsem se osaměle. V druhém šestinedělí jsem měla díky prvorozenému synovi sice rozptýlení dost, ale musela jsem volit mezi vlastním odpočinkem a hrou s ním. Jediná kamarádka v místě bydliště, kterou bych mohla požádat o pomoc, porodila o dva dny později. V průběhu druhého šestinedělí mě však navštívila několikrát moje porodní dula. Měla jsem možnost se jí svěřit, což jsem potřebovala ze všeho nejvíc. Myslím, že možnost se vypovídat mělo velký vliv na prožití šestinedělí v poklidu. Její návštěvy byly pro mě malý svátek, který jsem si mohla dopřát, byly to chvíle klidu a uvolnění. Uvědomila jsem si, že mnoho žen po porodu nemá nikoho, kdo by je nekriticky vyslechnul, podpořil a zajistil chod domácnosti, nemluvě o situaci, kdy mají ženy zdravotní komplikace, chybí jim zcela podpora od rodiny nebo se necítí psychicky dobře. O existenci poporodních dul jsem se dozvěděla od své duly, ale když jsem si je na stránkách ČAD vyhledala, bylo jich minimum. Představila jsem si sebe sama jako ženu, která podporuje druhé ženy v poporodním období, a uvědomila jsem si, že bych to dělala ráda. Začala jsem pravidelně sledovat informace o chystaných kurzech až jsem se odhodlala přihlásit. Dnes počet poporodních dul trochu vzrostl a jejich služby jsou proto dostupnější. Mnoho šestinedělek o možnosti vyžít poporodní dulu stále ještě neví, ale mnohá si ji jednoduše nedopřeje, přestože pro její život může být mnohem zásadnější než běžně využívaná služba kadeřnice nebo kosmetičky. Šestinedělí si totiž žena pamatuje celý život, ať v dobrém nebo ve zlém. Doufám tedy, že se ženy postupně přestanou stydět říct si o pomoc a budou svá šestinedělí prožívat v klidu a pohodě.